Stratifikace!
12:03
11.kapitola:
Stratifikace a třídní struktura společnosti
Systémy
sociální stratifikace
= S popisuje nerovnosti mezi jednotlivci a skupinami jednotlivců tvořícími lidskou společnost pomocí konceptu sociální stratifikace (rozvrstvení), týká se nejen majetku, ale i genderu, věku, vyznání,...
= S popisuje nerovnosti mezi jednotlivci a skupinami jednotlivců tvořícími lidskou společnost pomocí konceptu sociální stratifikace (rozvrstvení), týká se nejen majetku, ale i genderu, věku, vyznání,...
=
každý disponuje odlišným přístupem k požitkům na základě
svého postavení v daném stratifikačním schématu. Sociální
stratifikace – jako strukturovaný systém nerovností panujících
mezi konkrétními skupinami osob.
=
každou společnost tvoří hierarchicky uspořádané vrstvy.
Všechny stratifikované společnosti mají společné rysy:
1.konkrétní
postavení ve společnosti je přiřazováno sociálním kategoriím
osob se shodnou charakteristikou bez ohledu na to, zda mezi osobami
v dané kategorii existuje vzájemná interakce/identifikace.
2.možnosti
jednotlivců závisí na postavení sociální kategorie, do které
spadají.
3.postavení
jednotlivých sociálních kategorií se mění až v poměrně
dlouhém časovém období.
=
v nejstarších společnostech stratifikace neexistovala,
s rozvojem zemědělství se akumulovalo bohatství a jako
důsledek došlo ke zvýšení stratifikace společnosti (pyramidové
uspořádání). Industriální a postindustriální společnosti
jsou komplexnější (nejvíce osob ve střední a nižší třídě,
málo lidí v nejvyšší).
Otrokářství:
=
extrémní případ nerovnosti, někteří lidé jsou vlastnictvím
jiných.
=
někde otroci nemají žádná práva, jinde jsou na tom podobně,
jako služebnictvo.
=
otroci se vždy bouřili, proto tyto společnosti nestabilní,
dosáhnout vysoké produktivity práce možné jen s neustálým
dohledem.
=
nepokoje a ekonomické/jiné faktory mohou obyvatelstvo motivovat
lépe – tyto společnosti se vždy rozpadly.
=
dnes ilegální.
Kastovní
systém:
=
sociální postavení jednotlivce je dáno doživotně. Každý
zastává od narození do smrti ve společnosti neměnnou pozici. Do
kasty se člověk narodí a je v ní po zbytek života.
=
sociální status jedince se odvozuje od osobnostních rysů, od
domnělé rasové nebo národnostní příslušnosti, vyznání
rodičů nebo jejich kastovní příslušnosti.
=
typické pro zemědělské společnosti, Indie, Jihoafrická
republika.
=
před příchodem novověku existoval ve všech světových
regionech, v EU se se Židy jednalo jako s kastou (oddělené
městské čtvrti, ghetta).
=
jednotlivci odrazováni od navazování důvěrných styků
s příslušníky ostatních kast, čistota kasty zajišťována
dodržováním endogamie
– předepsané sňatky v rámci jedné a téže sociální
skupiny.
=
kastovní systém v Indii a Jihoafrické republice:
=
indický kastovní systém je výrazem hinduistických náboženských
představ. Čtyři hlavní kasty: bráhmani
(učenci, duchovní vůdci), kšatrijové
(vojáci a vládci), vaišjové
(rolníci a kupci), šúdrové
(dělníci a řemeslníci). Pod nimi ještě dalité
(nedotýkatelní, vykonávají nejhorší práce). Čím více bude
Indie vystavena působení globalizace, tím slabší bude pozice
kastovního systému.
=
Jihoafrická republika – apartheid
= oddělení bělošského obyvatelstva od černochů, Indů,
míšenců. Kastovní příslušnost odvozována od rasy. Běloši
měli všechno bohatství, černoši pracovali, neměli volební
právo, segregováni v chudinských batustanech.
Zrušeno roku 1992, prezidentem zvolen Nelson Mandela.
Stavy:
=
součástí EU feudálního uspořádání.
=
každá vrstva měla práva a povinnosti vůči ostatním, některé
z rozdílů zakotveny i v zákoně.
=
v EU nejvyšší stav aristokracie
a nižší šlechta, pod nimi duchovenstvo,
pak prostý
lid
(nevolníci, svobodní rolníci, kupci, řemeslníci). Do jisté míry
tolerovány mezistavovské sňatky a mobilita.
=
dodnes zbytky uspořádání znatelné v UK, dědičné
šlechtické tituly, rytířské tituly.
=
ve společnostech, kde šlechta zakládá své postavení na urozeném
původu.
=
EU – spíše lokální systém, Japonsko/Čína – národní ráz.
Třídy:
=
početné seskupení osob disponujících společnými ekonomickými
zdroji, které do jisté míry ovlivňují, jaký typ životního
stylu mohou příslušníci dané třídy vést.
=
základem je vlastnictví majetku a povolání.
=
třídní systém má proměnlivý ráz, třídy nejsou zakotveny
v právním ani náboženském řádu, hranice mezi nimi nejsou
přesně vymezené.
=
třídní příslušnost je zčásti výsledkem vlastního úsilí,
nevzniká narozením, sociální mobilita (přechod z jedné do
druhé třídy) běžnější.
=
třída definovaná ekonomicky, třídní systémy mají masový a
neosobní ráz, fungují na základě masových a neosobních vztahů.
=
globalizace, díky ní se v industrializovaných
kapitalistických společnostech mizí kastovní systémy a nastupuje
třídní rozvrstvení. Moderní průmyslová výroba vyžaduje, aby
se lidé mohli volně pohybovat, dělat práci, pro kterou mají
předpoklady, střídat zaměstnání.
Teorie
sociální stratifikace a tříd:
Karl
Marx
a jeho teorie třídního boje:
=
stratifikace obecně, sociální třídy. Dnes spory o tom, co měl
na mysli, jeho koncept třídy je nutné rekonstruovat z celého
jeho díla.
Max
Weber:
třída, status a strana:
=
vnímal společnost jako útvar, pro který je typický boj o moc a o
zdroje.
=
sociální stratifikace otázkou třídy, ale také statusu a strany,
tyto stratifikační prvky se překrývají, vytvářejí hodně
společenských postavení.
=
na utváření tříd se podílí více ekonomických faktorů, než
kolik uznává Marx. Třídní rozdíly vznikají v důskedku
přístupu k výrobním prostředkům/jeho absence, nebo vinou
hospodářských rozdílů, které s majetkem přímo
nesouvisejí (dovednosti, praxe, kvalifikace).
=
tržní pozice osoby ovlivňuje celkový ráz jejího života.
=
rozdíl mezi sociálními skupinami na základě toho, jaký význam
jim příkládají ostatní. V tradičních společnostech se
status odvíjel od obeznámenosti s danou osobou, nyní se
status vyjadřuje prostřednictvím zvoleného životního stylu
(obydlí, oděv, styl řeči, povolání), který pomáhá utvářet
povědomí o sociálním postavení jedince u ostatních.
=
status se často liší bez ohledu na třídní rozvrstvení,
vlastnictví majetku status zvyšuje, ale ne nutně.
=
strany – aspekt moci, stranická příslušnost může ovlivňovat
stratifikaci, strany představují vyjádření zájmů přesahujících
třídní rozdíly.
=
životy lidí kromě třídy ovlivňovány i dalšími aspekty
sociálního rozvrstvení, působení třídy, status a stranická
příslušnost jsou aspekty sociální stratifikace.
Sociální
třída v pojetí Erika O. Wrighta:
=
v kapitalistické výrobě lze rozlišit tři rozměry
disponovýní ekonomickými zdroji, podle kterých můžeme definovat
i hlavní sociální třídy: disponování investicemi a peněžním
kapitálem, disponování hmotnými výrobními prostředky (pozemky,
továrny, kanceláře), disponování námezdní prací. Kapitalisté
jsou ti, kteří disponují vším, dělnická třída nedisponuje
ani jedním.
=
jsou tu i skupiny, u nichž je příslušnost nejednoznačná
(manažeři, administrativní pracovníci), zastávají neslučitelné
třídní pozice, schopni ovlivňovat některé aspekty výroby,
k jiným přístup odepřen. Nejde ani o kapitalisty, ani o
pracující manuálně, ale s oběma kategoriemi sdílí shodné
rysy.
=
osoby nutné nabízet svou práci, protože nemají výrobní
prosředky – diverzita i tady, manuálně pracující,
administrativní profese.
=
zohledňuje dva další faktory (snaha rozlišit třídní pozice):
vztah k autoritě a nabyté dovednosti nebo odbornosti. Řídící
pracovníci privilegovanější vztah k autoritě než dělníci,
kapitalisté pomocí nich uplatňují svou moc nad dělníky.
Odbornost a dovednosti – středostavovští zaměstnanci disponují
dovednosti, po kterých je v kapitalismu poptávka, moho
uplatňovat specifický typ moci. Nad zaměstnanci, disponujícími
zvláštními vědomostmi a dovednostmi se hůže uplatňuje nadvláda
a dohled.
Jak
změřit třídu:
=
operacionalizace
– když je abstraktní koncept typu sociální třídy
transformován pro účely výzkumu do měřitelné proměnné
veličiny. Daný koncept je definován dost jasně na to, aby jej
bylo možné podrobit empirickému výzkumu. Sociologie
operacionalizuje třídu pomocí nejrůznějších schémat, která
nám poskytují teoretický rámec, podle kterého lze jednotlivce
rozdělit do příslušných tříd.
=
většina třídních
schémat
vychází z typů povolání. Třídní rozdělení se kryje
s hmotnými a sociálními nerovnostmi, které plynou
z rozdílných typů pracovního uplatnění.
=
některá třídní schémata jsou popisná a neberou v potaz
vztahy mezi jednotlivými sociálními třídami. Jiná se zaměřují
hlavně na vysvětlení vztahů mezi jednotlivými společenskými
třídami = relační
třídní schémata,
preferují je sociologové zkoumající rozdělení společnosti,
příkladem je teorie Wrighta.
Zhodnocení
Goldthorpeova třídního schématu:
=
třídní schémata, která vycházejí ze struktury povolání, lze
těžko aplikovat na osoby ekonomicky nečinné (studenti,
nezaměstnaní, děti, důchodci).
=
třídní schémata, vycházející ze struktury povolání neodráží
význam majetkového vlastnictví a bohatství. Neodrážejí
dostatečně přesně koncentraci bohatství u ekonomické elity.
=
Westergaard:
třídu bohatých lze z třídních schémat vynechat, protože
není početná, soustředí moc a výsady.
=
měření a mapování sociálních tříd je obtížné, komplikují
to i rychlé ekonomické proměny, objevují se nové kategorie
povolání, odklon od průmyslové výroby ke službám a znalostním
oborům.
Hranice
sociálních tříd v soudobé vyspělé společnosti:
Otázka
existence vyšší třídy:
=
Goldthorpe
uznává existenci vyšší třídy, ale považuje ji za tak malou,
že ji lze těžko zahrnout do reprezentativního sociálního
výzkumu. Ti, kteří ji do výzkumu zahrnují, vědí, že už nejde
o tutéž třídu, jakou byla například šlechta, jde o
kapitalistickou elitu, jejíž bohatství a moc se zakládá na
příjmech plynoucích z globálního trhu.
=
spolehlivé informace o nahromaděném bohatství se získávají
těžko. Ti nejmajetnější obvykle nezveřejňují plnou výši
svého bohatství.
=
velké nerovnosti ve vlastnictví akcií a cenných papírů.
=
helsinský Ústav
pro studium rozvojových ekonomik
obsáhl všechny státy světa, majetky domácností, cenné papíry,
nemovitý majetek, pozemky – nejúplnější globální studie
osobního bohatství. 2% světové populace vlastní více než
polovinu celkového globálního majetku domácností.
=
majetková propast mezi industrializovanými státy a rozvíjejícími
se zeměmi.
=
bohatství musíme chápat v kontextu životních cyklů. Začíná
přibývat zbohatnuvších vlastním přičiněním, bohatých žen,
mladých lidí, lidí z národnostních menšin.
=
John Scott:
dnešní vyšší třída změnila svou podobu, své postavení si
ale uchovala. Skupiny, prosazující zájmy prostřednictvím
řídících postů ve firmách: nejvyšší manažeři (přístup
k velkému množství akcií), finanční kapitalisté (ředitelé
pojišťoven a bank) a vlastníci velkého množství akcií, tvoří
jádro dnešní vyšší třídy.
=
je nutné pracovat i s konceptem servisní
třídy –
odborníci, řídící pracovníci, administrativní pracovníci.
Rozrůstání
střední třídy:
=
nejrůznější povolání, třídní postavení, statusy, životní
příležitosti, zastoupení administrativních povolání, přechodná
třída.
=
technická kvalifikace, vzdělání, získávají pozice, které jim
zaručují větší hmotné i kulturní výhody.
=
vydělávají prodejem své duševní i fyzické pracovní
způsobilosti.
=
nelze definovat hranice, není vnitřně soudržná. Jedinci
nesdílejí společný původ ani kulturní postoje – volné
složení.
=
nejrychleji se rozrůstají povolání odborného, řídícího,
administrativního typu – velké organizace jsou v novověku
významné, rozvoj byrokracie
– poptávka po zaměstnancích ochotných pracovat
v institucionálním prostředí.
=
vznik sociálního státu – rozmach profesí, spojených se
státními funkcemi, rozvoj hospodářství, průmyslu – poptávka
po odbornících v právu, financí, účetnictví,... = profese
jako produkt moderní doby i hlavní faktor, umožňující její
vývoj.
=
někteří považují odborníky a výše postavené administrativní
pracovníky za odborně-manažerskou
třídu.
= administrativní pracovníci se sdružují kvůli společným
zájmům a zajištění si vysoké úrovně hmotného zabezpečení,
tvoří organizace, které mají chránit jejich společenské
postavení a hmotné zabezpečení (přístup k profesi jen
kvalifikovaným osobám, dohled nad členy z profesního svazu,
uznávané zásady).
Proměna
dělnictva:
=
dělnická třída se postupně zmenšuje, mění se životní
podmínky dělníků a jejich životní styl.
=
industrializované státy – typický nízký počet chudých,
většina dělníků ale už nežije v chudobě, zvýšila se
životní úroveň, širší dostupnost spotřebního zboží pro
všechny sociální třídy.
=
rostoucí prosperita dělnictva – mohlo by se stát střední
třídou = proces zburžoaznění.
Dělníci přeberou se středostavovským platem i hodnotový
žebříček, názory, životní styl.
=
Goldthorpe
otestoval hypotézu zburžoaznění, pokud je platná, dělníci by
měli být stejní jako administrativní pracovníci (postoje
k práci, životní styl, politické preference). Našel jen
chabé důkazy ve prospěch teorie, nic nenasvědčovalo tomu, že by
dělníci přebírali životní styl buržoazie. Teorie nepodložená,
ale jisté sblížení dolních vrstev střední třídy a horních
třídy dělnické.
=
dělnické komunity se s úpadkem výrobního sektoru/rozmachem
spotřebního stylu života roztříštily/zanikly.
Existuje
ještě nejnižší sociální třída?
=
nenižší sociální třída jako třída chudoby, životní úroveň
nízká, znevýhodněná skupina, dlouhodobě nezaměstnaní,
bezdomovci, národnostní menšiny (USA – černoši, černošská
třídní chudoba) – nejen americký jev, i v UK.
=
odkázáni na státní podporu po dlouhá období.
=
dříve jako underclass, ale politicky zbarvené, negativní, proto
dnes spíše jako sociální
vyloučení,
sociální proces vyloučení, význam strukturálních sociálních
nerovností.
=
Marx:
lumpenproletariát, osoby trvale nezaměstnané, později i lidé
odmítající pracovat, v poslední době i osoby odkázané na
sociální podporu, postrádající vůli pracovat.
=
Wilson:
tvrdí, že v posledních několika desetiletích vznikla v USA
početná černošská střední třída odborníků a
administrativních pracovníků, staré rasistické bariéry mizí,
Afroameričany v ghettech drží spíše hospodářské
znevýhodnění.
=
Murray:
ve většině velkoměst existuje černošská třída chudoby,
v důsledku toho, že lidé na státní podpoře jsou pak
závislí, nemají motivaci hledat práci.
=
Wilson
jako reakce na Murrraye: vysoká nezaměstnanost Afroameričanů
zapříčiněna masovým stěhováním bělochů z měst na
předměstí, úpadkem velkoměstských průmyslových oborů.
Zkoumá, jaký to má vliv na vytváření koncentrovaných oblasní
městské chudoby – chudina z ghetta, hlavně černoši a
hispánci, nízké vzdělání, kriminalita.
=
Morris:
nárůst nezaměstnanosti způsobený úpadkem těžkého průmyslu
na S UK. Nezjistila nic, co by potvrdilo existenci kultury
nejnižší sociální třídy.
=
Gallie:
představa typické kultury nejnižší sociální třídy je
nepodložená. Mezi dělníky a dlouhodobě nezaměstnanými je malý
rozdíl ohledně politických postojů nebo profesní dráhy.
=
souvislost
s migrací:
hospodářský rozkol a sociální vyloučení typické v USA
teď i v západoevropských zemích, třídy chudoby spojeny
s rasovou, národnostní a přistěhovaleckou problematikou.
=
v USA rozdíly mezi bohatými a chudými výraznější, protože
chudí odříznuti od společnosti, v EU tomu tak není, nejsou
tak izolováni.
Třída
a životní styl:
=
třídní příslušnost jednotlivce nelze stanovit jen ve vztahu
k jeho ekonomickému postavení a pracovnímu uplatnění, ale
také s ohledem na kulturní faktory jako je životní styl,
spotřební preference.
=
spotřební symboly hrají stále významnější roli, osobní
identita je strukturovaná podle zvoleného životního stylu.
=
Bourdieu:
životní styl je jedním z klíčových třídních indikátorů.
Čtyři formy kapitálu, určující třídní příslušnost:
ekonomický, kulturní, sociální, symbolický. Jednotlivce od sebe
čím dál více odlišují hlavně kulturní kapitály (vzdělání,
umělecké vyžití, spotřeba, rekreační aktivity). Důležitý i
sociální kapitál (přátelé, kontakty), zdroje, k nimž lidé
získávají přístup prostřednictvím vztahů, známostí.
Symbolický kapitál – dobré jméno jednotlivce. Jednotlivé typy
provázány, vlastnictví jednoho může dopomoci k vlastnictví
dalšího.
=
Savage:
tři sektory s odlišnými kulturními preferencemi. Odborníci
ve službách veřejnosti – velký kulturní kapitál, nízký
ekonomický kapitál, zdravý životní styl, aktivní. Manažeři,
úředníci – nezřetelné spotřební preference, nízká
frekvence fyzické činnosti, malá účast na kulturním dění.
Postmodernisté – životní styl postrádá sjednocující
myšlenku.
=
LeRoux:
koncept sociálního vyloučení nelze uplatnit při objasňování
kulturních rozdílů, sociální třída nadále důležitým
faktorem, který utváří naše kulturní preference.
=
stratifikace v rámci tříd závisí na rozdílech mezi
povoláními i na podobě spotřebních preferencí a životních
stylů.
=
konzumní společnost v jistém smyslu masovou společností,
třídní rozdíly se do určité míry stírají.
Gender
a stratifikace:
=
ve všech společnostech muži mají větší vliv, bohatství,
status lepší, než ženy.
=
genderové nerovnosti zakořeněny z historického hlediska
hlouběji než třídní systémy. Třídní rozdíly se do jisté
míry překrývají s genderovými nerovnostmi.
=
třídní
příslušnost žen:
problematické, ženy častěji pracují na částečný úvazek,
plus mateřská. ALE v některých domácnostech příjmy žen
nezbytné k udržení stávajícího ekonomického postavení
rodiny. Je třeba brát ohled na dvoutřídní domácnosti. Zvyšuje
se procento domácností, kde pracuje jen žena. Proto
v Goldthorpeově schématu změna, domácnost se klasifikuje
podle toho z partnerů, který má vyšší třídní pozici.
=
Marshall:
třídní příslušnost by se měla stanovovat bez ohledu na třídní
postavení domácnosti. Ale to opomíjí osoby vykonávající
neplacenou práci.
=
dvouživitelské domácnosti, jednoživitelské, bezživitelské.
Sociální
mobilita:
=
pohyb jednotlivců z jedné sociálně-ekonomické pozice do
jiné - sociální
mobilita.
=
posun nahoru/dolů po sociálně-ekonomické škále – vertikální
mobilita.
=
vzestupná
mobilita
– nárůst majetku, příjmu, statusu, sestupná
mobilita
– opačný posun.
=
pro moderní společnost typická vysoká laterální
mobilita,
odráží geografické přesuny mezi čtvrtěmi a městy.
Komparativní
studie mobility:
=
míra vertikální mobility je jeden z hlavních ukazatelů
otevřenosti dané společnosti, popisuje, jak daleko po
socioekonomickém žebříčku mohou vystoupat jedinci z nižších
vrstev.
=
Blau,
Duncan:
nejpodrobnější výzkum, USA se vyznačují vertikální mobilitou,
ale ta je výhradně mezi pozicemi blízko u sebe. Hlavní faktory,
ovlivňující úspěch, jsou vzdělání a praktické zkušenosti.
=
Lipset,
Bendix:
mobilita mužů z dělnických profesí do administrativních
zaměstnání, nezjistili nic, co by nasvědčovalo tomu, že USA
jsou otevřenější než EU společnosti.
=objektivní
rovina mobility – jakou frekvenci mobility vykazuje, v jakém
směru a sektorech populace.
=
Marshall,
Firth:
komparativní výzkum sociální mobility, mapují subjektivní
pocity osob, týkající se změny třídní příslušnosti, jestli
je vztah mezi třídní mobilitou a intenzivnějším pocitem
uspokojení – nenalezli žádný důkaz.
Sestupná
mobilita:
=
není tak častá jako vzestupná.
=
často spojována s psychologickými problémy a úzkostí.
=
jejím zdrojem je i rušení pracovních míst.
=
administrativní sektor se rozrůstá, ale nelze už z platu
udržovat tentýž životní styl jako dříve. Hlavní příčinou
je restrukturalizace velkých podniků.
Sociální
mobilita ve Velké Británii:
=
Glass:
slušná mobilita, ale jen krátkodobě. Vzestupná častější než
sestupná.
=
Goldthorpe:
Oxfordská
studie mobility
– celková mobilita mužů vzrostla a měla dlouhodobější ráz.
0 komentářů